Setkání s Legendou Danny Chingem

Paddleboarding, spojený s klidným a relaxačním zážitkem na vodě, může také nabídnout neuvěřitelné výzvy a rekordy, které fascinují svět a inspirují paddleboardisty po celém světě. Tento článek nás zavede na setkání s jedním z nejvýznamnějších paddleboardingových legend - Dannym Chingem.

Na tomto miniaturizovaném plavidle měl Chris Bertish jen nejnutnější zásoby jídla a vody, satelitní telefon a GPS navigaci napájenou dvěma solárními panely.

• Devadesát tři dní, sedm a půl tisíce kilometrů a dva miliony záběrů. To jsou základní údaje neuvěřitelného dobrodružství Chrise Bertishe. 42letý Jihoafričan jako první překonal Atlantský oceán vestoje na paddleboardu.  

• Svým dobrodružstvím nechtěl upozornit na sebe, ale na charitativní organizace v Jihoafrické republice. Během cesty vybral v přepočtu deset milionů korun, které chce věnovat na vznik nových škol. Původně měl v plánu zvládnout svou velkou cestu za čtyři měsíce, nakonec ale na druhou stranu Atlantiku dorazil za 93 dní. 

• Jediným dopravním prostředkem, který Chris Bertish použil, bylo pádlo a speciálně upravený paddleboard. Jeho sedmimetrová deska na první pohled připomínala surf, který je jinak Bertishovou vášní. Společně s designérem lodí Philem Morrisem strávili půl roku vývojem této desky, aby byla schopna odolat bouřím, byla snadno ovladatelná i po převrácení a poskytovala nezbytnou ochranu.

•  Přestože se potýkal s nepředstavitelnými nástrahami, nikdy neztratil lásku k moři. Řekl: "Čím více času strávím na oceánu, tím lépe. Jsem vodák a moře je mým zdrojem inspirace. Je to místo, kde se cítím nejživěji, spokojeně, šťastně a svobodně." 

Danny Ching je jméno, které se stalo synonymem pro rychlost, dovednost a vášeň v paddleboardingu. S mnoha mistrovskými tituly a rekordy na svém kontě se Danny stal ikonou tohoto sportu. V tomto exkluzivním rozhovoru se dozvíme více o jeho zážitcích před a během plavby.

1) Absolvoval jste před cestou nějaký speciální trénink?

Před cestou jsem se důkladně připravoval. Trénoval jsem fyzicky i psychicky, zkoušel jsem si představovat nejhorší scénáře a jejich řešení. Pravidelně jsem běhal, prováděl tréninky ve větru a v noci, a adaptoval se na speciální zařízení a stravování, které jsem během cesty potřeboval. Můj život se stal přípravou na tuto výzvu, a bez maximálního úsilí bych ji nezvládl.

2) Co bylo na vaší cestě napříč Atlantikem nejtěžší? Pokud se to dá vůbec říci.

Zažil jsem tolik život ohrožujících situací, že je skutečně těžké vybrat z nich jen jednu nebo dvě. Ale všechno je otázkou motivace. Ta musí být natolik silná, aby vám v těžkých chvílích připomínala, proč to všechno děláte a pomohla vám překonat překážky, na které při cestě za svým snem narazíte. Mohl bych tu sedět klidně čtyři hodiny a vykládat vám o každé situaci, kdy mi šlo o život, ale je opravdu těžké odlišit jednu od druhé. Je horší situace, kdy to vypadá, že vás sežere velký bílý žralok velký jako vaše loď, nebo když se vám do kotvy zaplete obří chobotnice? Případně když se ocitnete uprostřed obrovské bouře, kdy vás v neprostupné tmě žene vítr o rychlosti třicet až čtyřicet uzlů přímo proti útesům a vy jste si jistí, že ztroskotáte? Jednu noc jsem si téměř uřízl prst, protože mi uvízl mezi kotevním lanem a kormidlem. Musel jsem lano přeříznout, jinak bych o prst přišel. Nebo ten den, kdy se mi porouchal systém řízení. Nebo tehdy, když jsem zjistil, že hlavní poklopy na palubě netěsní, takže se vlastně každý den pomalu potápím a zbývá jen otevřít je a znovu a znovu vodu vylévat. Byl to každodenní boj o život, ale pokud jsem chtěl zvítězit, musel jsem bojovat. Připomínalo to puzzle, ke kterému každý den přidáváte další dílek a jehož jediným cílem je přežít. Neustále jsem se snažil řešit nové a nové problémy pokud možno dřív, než mi stihly přerůst přes hlavu. A tak to šlo prakticky každý den z těch devadesáti tří, co jsem byl na moři.

3) Devadesát tři dnů na širém oceánu, odkázaný pouze sám na sebe. Jak jste bojoval s osamělostí nebo třeba s pocity vyčerpání?

V naprosté většině jsem pádloval deset až patnáct hodin denně. Kromě toho jsem si musel připravit jídlo, vodu, zkontrolovat systémy a navigaci a trochu se prospat. Nikdy jsem nespal více než hodinu a půl v kuse, protože jsem neustále musel kontrolovat navigaci a systémy, jestli pracují tak, jak mají, jestli se nevyskytly žádné problémy, nejsou v okolí nějaké lodě a tak dále. Ale zjistil jsem, že tělo se dokáže velmi rychle adaptovat a přijme i tyto extrémní podmínky jako svou novou normu. Takže nakonec osamělost byla tím nejmenším problémem, který jsem řešil. Denně jsem se musel vypořádat s takovým množstvím výzev, že jsem na pocity osamění vlastně vůbec neměl čas. Pokud jsem vyšetřil nějaký čas, zkoušel jsem psát deník, který jsem uveřejňoval na své facebookové stránce. Tím jsem se nejen snažil inspirovat ostatní lidi, ale zároveň to pro mě bylo vítané rozptýlení. A psaní bylo vlastně i inspirací pro mě samotného, protože pozitivní zpětná vazba od čtenářů mých zápisků mi pomohla překonat nejtěžší chvíle. Na druhou stranu jsem byl často tak vyčerpaný, že jsem během psaní deníku usnul. 

4) Měl jste někdy opravdu strach?

Několikrát jsem zažil útok žraloků. První z nich se odehrál tak rychle, že jsem vůbec neměl čas vyděsit se. Teprve, když žralok odplul, jsem zjistil, že stále držím v ruce nůž a klepu se strachy. A trvalo mi dost dlouho, než se mi podařilo uklidnit se. Ke druhému útoku došlo v noci, právě když jsem byl v kabině. Žraloci při útoku vydávají charakteristický zvuk. Když ho uslyšíte poprvé, znamená to, že si vás všimli. Podruhé to znamená, že o vás mají skutečný zájem a vy jen doufáte, že potřetí se ten zvuk neozve. Naštěstí v mém případě k žádnému potřetí nedošlo.

5) A naopak, na co ze svého dobrodružství vzpomínáte nejraději?

Absolutně jsem se sžil s ImpiFish a téměř jsem se stal jedním z mořských tvorů – součástí oceánu. Naučil jsem se s ostatními obyvateli moře splynout a vytvořil jsem si celou mořskou rodinu, která mě při cestě následovala. Kdykoli bylo dobré počasí, šel jsem si ráno zaplavat, potápět se a pozdravit „Stripe“, mého malého přítele. Tento nádherný žlutoploutvý tuňák se mnou každé ráno plaval a přes den lovil létající ryby v okolí mé lodě. Zamiloval jsem se také do delfínů, kteří mě naprosto fascinují. A potom samozřejmě ptáci, plující na vlnách a ve větru. Často jsem jen tak stál a díval se na všechnu tu nádheru kolem.

6) Myslím, že každého při líčení vašeho dobrodružství napadne, jak se asi uprostřed oceánu řeší zdravotní problémy nebo případná zranění. Měl jste nějaké zdravotní potíže?

Máte na mysli ještě něco jiného než každodenní boj o přežití? Ošklivě jsem se řízl do prstu, až na kost. Měl jsem spoustu škrábanců a menších řezných poranění, ale jak je všude vlhko a mokro, trvá věčnost, než se něco zahojí. Čím delší dobu potřebuje rána k zahojení, tím větší je riziko infekce. A na moři se to může velmi rychle zkomplikovat, pokud nejste dost opatrní. Naštěstí jsem se vrátil se všemi prsty na rukou i nohou.